Podzim i začátek zimy představují pro majitele domů velice činorodé období, protože musí pečlivě zkontrolovat střechu – v zimě budete totiž mnohem raději v teple sledovat televizi s horkým čajem v ruce místo pobíhání venku a lamentování nad zničenou fasádou. Jak tedy důkladně připravit svou střechu na zimu?
Pokud nemáte tělesnou konstituci na šplhání a balancování na střeše, proveďte kontrolu alespoň očima – tašky nesmí být rozbité od krupobití a musí pevně držet na místě. Zkontrolujte také:
prostory kolem komínů
vikýře a střešní okna
klempířské prvky atd.
Nezapomeňte ani na podstřešní systémy – jakékoli problémy třeba v hydroizolační folii pod skládanou krytinou mohou způsobit sníh na půdě a kromě materiálních škod se vám také mohou rozbujet plísně. Neváhejte také skládanou krytinu namátkově rozkládat na více místech, tato hodinka práce navíc vám může ušetřit spoustu problémů.
Okapy je třeba zbavit listí, jehličí, šišek atd. (například zahradní lopatkou). Po vyčištění nalijte do okapu vodu a zkontrolujte, že skutečně odtéká. Kromě čištění samozřejmě hledejte v okapech díry, korozi nebo ztrouchnivělá místa.
Malá poškození můžete opravit trvale elastickým tmelem (klasický tvrdnoucí by vám rychle popraskal). Krátkodobým řešením (do jara) je překrytí problematického místa papírem, který natřete gumoasfaltem – funguje to podobně, jako když říznutí na prstu zakryjete náplastí.
Pokud vám okapy dosluhují, pouvažujte o plastových – lépe odolávají mrazu, nepraská jim nátěr a v neposlední řadě nejsou vůbec lákavé pro zloděje. Plastové okapy také seženete v mnoha barvách a jedinými nevýhodami je pak poněkud nižší životnost a větší náchylnost k mechanickému poškození (když na okapy něco spadne).
Jakékoli poškození musíte bezodkladně spravit ještě před první sněhovou nadílkou, jinak si koledujete o malér. Do odstraňování sněhu ze střech se raději nepouštějte sami (jde o náročnou práci, ke které potřebujete speciální vybavení) a raději nás kontaktujte.
Takzvané „Áčko” je typická verze střechy, která se vybaví i malým dětem. Je velmi rozšířená hlavně u chat a obecně venkovských domů a architekti ji zbožňují, protože sedlová střecha jim dává mnohem více prostoru pro seberealizaci.
U sedlové střechy máte na výběr z nepřeberného množství materiálů k pokrytí, které se děli do dvou kategorií. První jsou takzvané tvrdé materiály (pálené a betonové tašky, plechy atd.) a druhé jsou naopak měkké: (šindele z asfaltu, lepenka, došky, …).
Výhody sedlové střechy začínají už u jejího tvaru – nedrží na sobě vodu a sníh a zároveň je (v případě správné konstrukce) velmi prodyšná. Oceníte i její rychlé namontování a v neposlední řadě opět zmiňme, že na diskuze s architektem o jejím tvaru a celkovém provedením může padnout nejeden šálek kávy, než si konečně vyberete.
Existují samozřejmě i nevýhody; tou nejzřejmější je úbytek obytného prostoru a vznik podkroví (to je však záležitostí osobních preferencí, někdo může podkroví milovat). Připlatíte si také za dostatečné vytápění a kvůli sklonu až 45 stupňů ani údržba není žádný med.
V podstatě funguje jako poslední „patro” domu (nebo vrstva, chcete-li). I plochá střecha musí mít sklon alespoň 5 procent a rozhodně se neobejde bez precizní hydroizolace a zateplení. Na hydroizolaci se používají osvědčené materiály jako PVC či asfalt a nemusí vás ani trápit hrozba zatékání – technologie výrazně pokročila za posledních 40 let (od boomu plochých střech během masivní socialistické výstavby).
A jaké jsou výhody ploché střechy? Kromě evidentní absence podkroví je lákavá celková nižší cena provedení, jednodušší údržba a všestrannější použití – na ploché střeše si můžete užívat nádherný výhled s přáteli nebo si tam založit malou zahrádku.
I plochá střecha má samozřejmě svoje mouchy. Zmiňovaná údržba sice snazší je, ale musíte se jí věnovat mnohem častěji. Stále platí, že zatékání nehrozí – ovšem jen u precizně odvedené konstruktérské práce. A pokud už k nějakému problému dojde, na ploché střeše se bude mnohem hůře hledat a řešit.
Uklouzli jste u bazénu? Nebo nechcete riskovat zlomeniny u vylomenin dětí? Jedno z bezpečnostních opatření, která se vyplatí jsou jistě protiskluzové pásky. Pojďme se podívat, podle čeho vybírat a proč pořídit, či nepořídit.
Nejprve je třeba zvážit faktory, které budou výběr pásky ovlivňovat. Tady jsou dva nejdůležitější:
Nejprve si protiskluzové pásky roztřídime podle velikosti plochy, pro kterou je potřebujeme. Základním typem jsou jednoduché černé nebo bílé protiskluzové samolepky, které se prodávají v délce 5 m a šířce 25 mm (případně 18 m a 50 mm pro polep širších ploch).
Standardizované rozměry 18 m na délku a 50 mm na šířku jsou vlastní i druhému typu protiskluzových pásek, které se používají pro nerovné či vroubkované plochy – přilnavost na problematické povrchy zajišťuje speciální elastická vrstva na spodní straně.
Pásky můžeme také rozdělit podle prostředí, ve kterém je budeme používat:
hrubé
středně hrubé
jemné
Hrubé protiskluzové pásky využijete pro dlouhotrvající ochranu proti uklouznutí v extrémních podmínkách, kde se pásky hodně znečišťují nebo na ně prší (např. v zemědělství nebo na lodích).
Středně hrubé protiskluzové pásky se hodí na venkovní schodiště nebo dlážděné chodníky, které v zimě namrzají. Pozor, neinstalujte je např. kolem bazénů a jiných míst, kde se běžně chodí bez obuvi – je možné si o ně velmi snadno odřít nohy.
Jemné protiskluzové pásky aplikujte kolem zmiňovaných bazénů, v koupelnách nebo saunách. Tento typ pásků je uzpůsoben pouze pro lidskou nohu, proto např. pravidelné přejíždění autem drasticky sníží její životnost.
Až si zvolíte tu ideální protiskluzovou pásku, nezapomeňte před samotným pokládáním pečlivě vysušit a také odmastit povrch. Pokud (třeba i s naší pomocí) vyberete vhodný typ pásky, vydrží vám v průměru 10 až 15 let téměř nezávisle na přírodních podmínkách, kterým ji vystavíte.
V první řadě si pečlivě rozmyslete, jakou plochu máte k dispozici a co na ní chcete či potřebujete vměstnat. U příslušenství kromě vany, umyvadla či toalety nezapomínejte ani na:
Plánujete-li větší změny zahrnující jakékoli bourání zdí, budete potřebovat stavební povolení (ujasněte si, jestli ho zařizujete vy nebo stavební firma). Do plánování nákladů také zahrňte povinnou kontrolu statikem po dokončení rekonstrukce. Nemusíte utrácet velké peníze za 3D počítačové modely u koupelnových studií – starý dobrý čtverečkový papír s půdorysem koupelny vám často poskytne stejnou službu.
Při rekonstrukci koupelny zvládnete svépomocí jen drobné práce (např. obklady). Samotnou stavbu a zejména nové rozvody nechte na odbornících, protože například amatérské připojení vodovodních trubek může velmi jednoduše vést k jejich prasknutí a vytopení sousedů. Přístup k jednotlivým odpadům a instalacím navíc musí být schválen ve stavebním povolení a musí dodržovat stejná pravidla, jaká platí v celém domě.
Ujistěte se, že smlouva obsahuje:
Rekonstrukce koupelny sice bude probíhat ve vašem bytě, ale v domě nežijete sami – sousedi jistě ocení, když na domovní dveře či nástěnku vyvěsíte krátké upozornění s datem provádění úprav.
Neblokujte zbytečně výtah na desítky minut, suť vynášejte v zalepených igelitových pytlech a pokud budete potřebovat kontejner před domem na delší dobu, nezapomeňte zajít na obecní úřad, vyhradit si pro něj místo na chodníku a řádně ho zaplatit.
Rekonstrukce koupelny je vpravdě zakázková činnost, která může stát 150 tisíc nebo i milion korun. Cena se odvíjí hlavně od nakupovaného vybavení a rozsahu stavebních prací. Naši odborníci vám rádi pomohou najít tu správnou koupelnu a zrealizovat ji za rozumné peníze.
Při plánování kuchyně dbejte na dostatečný prostor kolem pracovních linek i sporáků. I slabý půlmetr mezi dřezem a linkou pro přípravu jídel může znamenat rozdíl mezi pohodlnou prací a neustálým stresem. Stejně tak se vyhýbejte umisťování důležitých spotřebičů do rohů místností (zejména sporáků a dřezů). I takové umístění odpadkového koše může být oříšek: chcete ho u dřezu, nebo raději vedle sporáku? A nebo někde úplně jinde…?
Na první pohled banální záležitost – proč by architekta kuchyně mělo zajímat, že si možná za dva roky koupíte myčku nádobí? Odpověď je nasnadě, onen architekt totiž musí vzít v úvahu plánování elektrických a plynových rozvodů (a samozřejmě vám v kuchyni také naplánovat místo na zamýšlené spotřebiče, i když bude nějaký ten pátek prázdné nebo jinak využité).
Základem je samozřejmě centrální osvětlení, ať už ve formě lustru nebo zářivek. Pamatujte na používání dostatečně silných žárovek, protože příliš slabé světlo vám bude spíše kazit oči než pomáhat s přípravou jídel. Za zvážení stojí také instalace dodatečných osvětlení u sporáku a pracovních linek:
Při rekonstrukci často úplně měníte polohu jednotlivých prvků a budete tak nuceni předělávat některé či rovnou všechny rozvody. Při instalaci nových zásuvek dbejte na vzdálenost alespoň 60 cm od nejbližšího zdroje vody. Během předělávání plynových rozvodů zásadněte vypínejte centrální rozvod plynu, nebo místo rekonstrukce kuchyně vylétnete do povětří.
S novou kuchyní přicházejí i nové barevné kombinace. V první řadě je vhodné nejprve sádrou zarovnat nerovnosti ve zdech po starých hřebících či elektroinstalaci. První nátěr by měl být zásadně bílý (ideálně dvojitě) a až pak začněte nanášet svoji zvolenou barvu. Vyčleňte si kousek zdi na málo viditelném místě (třeba za ledničkou) a na něm si testujte barvu, abyste dosáhli ideálního požadovaného tónu.
Podívali jste se na svou zeď a s nelibostí zaznamenali stopy opuklé omítky nebo výskytu plísní? V tom případě trpíte stejným problémem jako tisíce dalších lidí – váš dům či byt má vlhké zdivo. Jak se ale tohoto nešvaru už zbavit, ideálně napořád? V první řadě musíte správně identifikovat příčinu nadbytečné vlhkosti, mezi které může patřit:
Nejprve se zaměřme na problém nedostatečné izolace. Pokud máte v místnosti nižší teploty, vzduch „unese” méně vody. Jen pro srovnání: má–li vzduch 25 stupňů, udrží 0,2 dl vody; při 15 stupních už jen 0,1 dl. Nadbytečná vlhkost zaútočí na vaše zdi ve formě vysrážených vodních par a jednu příčinu mokrých stěn máme odhalenou.
Ale ani při zateplení nemusíte mít úplně vyhráno. Pokud pravidelně nevětráte a nenechali jste místnost „dýchat” správnou volbou obkladů, páry opět nebudou mít jak unikat a problém se opakuje. Tady je však řešení jednoduché – vždy krátce a intenzivně větrejte po vaření, žehlení či sušení prádla.
Stejně tak dávejte pozor i na nevhodné materiály u stavebních prací:
omítky s cementem
sádra jako výplňový materiál
keramické obklady kolem základů
Tento problém se kromě starších kamenných domů vztahuje i na odbyté moderní stavby. Nejde jen o mokro kolem domu, často je důležitějším problémem vlhkost vzlínající přímo do zdiva – aniž by oko cokoli spatřilo. Pokud navíc skvrny postupují vzhůru i mimo období dešťových srážek, velmi pravděpodobně čelíte potížím s podzemní vodou. Řešení je občas drastické: oškrábání omítky, odkopání základů a zajištění správného odvádění vody.
Pod svícnem bývá největší tma. Než začnete kopat kolem domu a předávat sanace zdiva specializovaným firmám, pečlivě prohlédněte svoje okapy a střechu. Ověřte také spádovost terénu, možná vám totiž nevědomky teče do základů při každé jarní přeháňce.
Vlhké zdivo je nevzhledné, dává prostor plísním & jiným škůdcům a v krajních případech ohrožuje stabilitu celého obydlí. Na sanaci zdiva existuje řada specializovaných firem, které vás ochotně a efektivně zbaví této příležitosti.
Zbavte se plísní. A tentokrát pořádně!
Konec zimy je ošemetné období. Na jedné straně vyhlížíte sluníčko a možnost zbavit se těžkých kabátů; do vašeho bydliště se ale možná vrátila odvěká a nelibá potíž – plísně. Proč vznikají, jaká jsou zdravotní rizika a jak se jim bránit?
Plísním se daří na studených stěnách, na kterých se sráží vlhkost. Vodní páry se z mísntostí obvykle odvádí větráním nebo prostupují skrz stěny. Jakmile jich je moc, kondenzace zhorší tepelné vlastnosti stěny a to pak vede k stálému většímu a většímu srážení. Pro srovnání: v 1 kubíku vzduchu při 25° C může bý 0,2 dl vody, ale při nule jen 0,05 dl. Pokud máte špatnou tepelnou izolaci stěn a málo větráte, otevíráte plísním dveře dokořán.
I když odhlédneme od hyzdění stěn, plísně mají negativní zdravotní vliv zejména na malé děti. Mohou evokovat kašel, alergie a v nejhorších případech vést i k astmatu. Plísní si však rychle všimnete a ještě rychleji (alespoň krátkodobě) je odstraníte. Jsou nemoc a jako u všech nemocí je nejlepší prevence:
Co dělat, když už plíseň rozbujela? Na trhu je třináct do tuctu dezinfekčních výrobků typu Sava. Plíseň postříkejte, nechte pár hodin působit a pak setřete. Hadr vyhoďte (opět nestačí do koše). Pak pečlivě oškrábejte omítku z o něco větší plochy, než byl rozsah napadení, omyjte (stačí mýdlem) a po oschnutí znovu přetřete – ideálně speciální malířskou barvou, která obsahuje látky bránící růstu plísní.
Možná se vám zdá poněkud drastické hned šahat ke škrabání, nicméně tím nebudete riskovat návrat plísně v jinou (a třeba mnohem horší) dobu. Zajímavým řešením je také po odstranění plísně natřít postižené místo hašeným vápnem bez jakýchkoli příměsí. Stěny mohou odvádět páry a vápno dobře drží na všech obvyklých stavebních materiálech; a navíc je levnější než barva.
Pokud vám nezabere Savo a spol. a nechce se vám vrhnout po hlavě do škrábání, rozhodně si nechte poraditod profesionálů na plísně – pokud je podceníte, budou se stále vracet a kazit vám klid a pohodu domova.
