Takzvané „Áčko” je typická verze střechy, která se vybaví i malým dětem. Je velmi rozšířená hlavně u chat a obecně venkovských domů a architekti ji zbožňují, protože sedlová střecha jim dává mnohem více prostoru pro seberealizaci.
U sedlové střechy máte na výběr z nepřeberného množství materiálů k pokrytí, které se děli do dvou kategorií. První jsou takzvané tvrdé materiály (pálené a betonové tašky, plechy atd.) a druhé jsou naopak měkké: (šindele z asfaltu, lepenka, došky, …).
Výhody sedlové střechy začínají už u jejího tvaru – nedrží na sobě vodu a sníh a zároveň je (v případě správné konstrukce) velmi prodyšná. Oceníte i její rychlé namontování a v neposlední řadě opět zmiňme, že na diskuze s architektem o jejím tvaru a celkovém provedením může padnout nejeden šálek kávy, než si konečně vyberete.
Existují samozřejmě i nevýhody; tou nejzřejmější je úbytek obytného prostoru a vznik podkroví (to je však záležitostí osobních preferencí, někdo může podkroví milovat). Připlatíte si také za dostatečné vytápění a kvůli sklonu až 45 stupňů ani údržba není žádný med.
V podstatě funguje jako poslední „patro” domu (nebo vrstva, chcete-li). I plochá střecha musí mít sklon alespoň 5 procent a rozhodně se neobejde bez precizní hydroizolace a zateplení. Na hydroizolaci se používají osvědčené materiály jako PVC či asfalt a nemusí vás ani trápit hrozba zatékání – technologie výrazně pokročila za posledních 40 let (od boomu plochých střech během masivní socialistické výstavby).
A jaké jsou výhody ploché střechy? Kromě evidentní absence podkroví je lákavá celková nižší cena provedení, jednodušší údržba a všestrannější použití – na ploché střeše si můžete užívat nádherný výhled s přáteli nebo si tam založit malou zahrádku.
I plochá střecha má samozřejmě svoje mouchy. Zmiňovaná údržba sice snazší je, ale musíte se jí věnovat mnohem častěji. Stále platí, že zatékání nehrozí – ovšem jen u precizně odvedené konstruktérské práce. A pokud už k nějakému problému dojde, na ploché střeše se bude mnohem hůře hledat a řešit.
