Opatření proti zimním návalům sněhu byste měli samozřejmě přijímat ještě předtím, než napadne (ideálně přímo při instalaci střech a okapů). Ono totiž stačí, aby se vám u střechy vytvořily rampouchy o délce 50 cm – a zatímco na nich obdivujete hru světla, na vaše okapy najednou působí váha 500 kg zmrzlé vody…
Voda vám kromě na hranách může zamrzat i v samotných okapech. Nejčastější problém spočívá v nekvalitní izolaci střechy – z ní uniká teplo, sníh odtává a při kontaktu s ledovým vnějším prostředím se začne tvořit námraza ohrožující také fasádu.
Samostatným problémem jsou ploché střechy (například u garáží), protože tam ani podobný problém včas nemusíte odhalit. Sníh totiž vypadá stále stejně, i když začne vespod namrzat a razantně zvyšovat svou hmotnost.
Majitelé domu musí řešit dva protichůdné problémy – za prvé musí dávat pozor, aby jim trvale ležící sníh nepoškozoval okapy a střechy a za druhé musí zajistit, aby naopak volně padající sníh ze střechy neublížil kolemjdoucím (což vás samozřejmě v případě horské chaty na samotě nebude muset příliš trápit).
Samotnéodstraňování sněhu ze střech je poměrně náročný proces (jde o výškovou práci, navíc v náročných zimních podmínkách) a proto pro vás bude mnohem pohodlnější (a bezpečnější), když si jejobjednáte u nás.
A co se týče protisněhových zábran: na trhu je celá řada speciálních zachytávačů a rozrážečů sněhu (například lze zakomponovat do střechy speciální protisněhové tašky, často v kombinaci s trubkovými sněhovými zábranami po obvodu střechy).
Pokud nechcete investovat do zábran po celém obvodu střechy, umístěte je alespoň nad balkony, nad vchod a u okapů. Velmi pomáhá také osazování okapových žlabů falcem směrem od fasády, protože pak vám na ni v případě díry v okapu nebude téci roztávající sníh.
Pokud u nemovitosti očekáváte časté návaly sněhu, zkuste speciální horský způsob instalace okapů (žlaby i svody jsou umístěné hluboko pod hranu střechy). Alternativně můžete investovat do rozmrazovacích kabelů. které si položíte do okapů a regulujete jimi teplotu v okapech, aby sníh plynule odtával.
https://www.az-profil.cz/editor/image/stranky3_galerie/tn_zoom_obrazek_63.jpg
Zasněžené chaloupky vypadají krásně a romanticky leda tak na Ladových pohlednicích, ve skutečnosti návaly sněhu představují každoroční starosti pro všechny majitele domů. Přečtěte si, jak se během zimy postarat o své okapy a zajistit, abyste na jaře nemuseli utrácet za náhradní okapy nebo dokonce novou fasádu.
První kategorii problémů představuji sněhové (mini)laviny padající ze střechy, které v krajním případě mohou vzít okap s sebou. Můžete se efektivně bránit několika způsoby:
1. Protisněhové zábrany na střeše zajistí postupné sjíždění sněhu po menších (a méně nebezpečných) várkách.
2. Extra zpevňující úchyty žlabu, ideálně v kombinaci s dvojitými háky.
3. Zapuštění okapu pod úrovní sjíždějícího sněhu, tzn. dál od kraje střechy, než je obvyklé (toto řešení však četné manželky zatrhnou jako neestetické)
4. Demontování okapů na zimu – poněkud extrémní, ale stále schůdné řešení (populární hlavně na horách). Samozřejmě možné jen tehdy, pokud používáte komplexní okapový systém od jednoho dodavatele (tzv. skládačku).
Suverénně nejčastější příčinou zamrzání okapů je nedostatečná tepelná izolace střechy. Sníh začne odtávat díky unikajícímu teplu a jakmile se dostane na ledový okap, opět zmrzne (ať už přímo v okapu, nebo třeba v podobě rampouchu). Mimochodem, po pořízení fotkyrampouchy hodně rychle odstraňte – jednak představují nebezpečí pro chodce a jednak okapy neúměrně zatěžují.
Chytrým a moderním řešením jsou vytápěcí kabely, které vyhřejí prostor a zabrání námraze. Můžete je regulovat ručně, nebo vsadit na automatický regulátor – jakmile teplota klesne pod kritickou hranici, vyhřívání se zapne. Vytápěcí kabely můžete snadno nainstalovat svépomocí (předtím však okapy pečlivě vyčistěte, zejména od kousíčků tašek nebo třeba plechových ústřižků). Potřebný výkon vyberete na základě:
rozměrů střech a okapů
nadmořské výšky domu
tyku střešní krytiny a sklonu střechy
Kabely jsou samozřejmě odolné proti vodě i UV záření a většinou vydrží stejně dlouho, jako celá stavba.
Jakákoli opatření chránící okapy před sněhem musíte přijímatpreventivně a předem. Pokud už máte zasněženou střechy i okapy, je pozdě instalovat protisněhové zábrany či vyhřívací kabely a musíte jen doufat, že tentokrát zimu přežijete bez škod na majetku.
Protipožární nátěry jsou anorganické materiály, které při požáru vytvoří silnou krustu efektivně bránící šíření ohně. Mezi hlavní požadované vlastnosti patří co největší objem ochranné vrstvy, mechanická pevnost (nesmí ji rozfoukat silné závany vzduchu během požáru) nebo přilnavost – aby nátěr nezačal vlivem vysokých teplot stékat.
Rozeznáváme tři základní druhy nátěrů:
zábranové,
zpěnitelné,
sublimující.
Fungují na principu prevence – neumožňují plameni přístup k hořlavému materiálu a chrání povrch proti vznícení. Zábranové nátěry neizolují teplo a když už požár vypukne, mají jen omezený efekt (brání v přístupu kyslíku k plameni). Hlavní využití je na dřevo, izolaci, potrubí a kabeláže. Zejména u kabeláže si dávejte pozor – nátěr totiž musí držet i při vysokých teplotách, být lehce odstranitelný a musí naprosto postrádat tepelnou izolaci, aby nepřivedl kabely ke zkratu.
Odborníci ho nazývají „intumescentní”. Horko u nich způsobí chemickou reakci, v jejímž důsledku z povrchu nátěru vybublá pěna a oheň účinně zadusí. Jednotlivé nátěry se liší strukturou pěny a výškou vypěnění, tomu také odpovídají dost zásadní rozdíly v ceně.
Při jejich aplikaci dávejte pečlivý pozor na to, aby nad vrstvou nátěru bylo místo pro vypěnění – nemůžete je tedy použít např. u uzavřených sádrokartonových příček. Hlavní použití je u ocelových nosných konstrukcí a opět na dřevo a rozvody.
V domácnosti je vůbec nevyužijete a uvádíme je pouze do počtu – tyto protipožární nátěry jsou extrémně drahé a uplatňují se zejména u průmyslových konstrukcí v těžce dostupných místech, kde nesmí dojít k selhání ani nutnosti renovace (typicky například ve vesmíru).
Budete–li natírat dřevo, nebudete vůbec řešit vrstvy a místo toho necháte nátěr pro větší efektivitu částečně vsáknout. Naopak u kovů musí být vrstvy nanášeny se 100% přesností, jinak může dojít k selhání. Protipožární nátěry musí být také kompatibilní se všemi ostatními, které chcete nanášet – ať už antikorozní, estetické nebo další.
Předmětem studie bude zhruba 100 let starý kamenný dům místy porostlý břečťanem. Kvůli špatně vyměřeným odtokům a podzemní vodě docházelo k vzlínání, mokrým skvrnám na zdi a odpadávání omítky (dům byl v zimních měsících téměř neobyvatelný kvůli neexistující izolaci).
Sanaci domu jsme rozdělili do několika kroků:
Břečťan jsme kompletně strhali, koupili pneumatické kladivo a sundali 100 % omítky na postižené stěně. Výsledek sice nebyl příliš reprezentativní (třeba kvůli vyčnívajícímu elektrickému vedení), nicméně stěně to umožnilo lépe dýchat – vlhkost začala ihned klesat a zastavila se o metr níže.
Mazlavá, jílovitá hlína společně s kameny vystačila minimálně na tucet dní usilovné práce. Hloubku příkopu jsme určili na 0,75 m (i vzhledem k základům domu) a dno příkopu bylo potřeba pečlivě zarovnat válcem – a samozřejmě zachovat odtokový spád.
Skládala se zejména z paratěsné fólie a písku. Fólii jsme nařezali na výšku cca 1 m (tzn vyšší, než hloubka příkopu) a přiložili těsně ke stěně – její stabilní pozici pak zajistilo zavezení jemným pískem a štěrkem zhruba do výšky půl metru.
Na závěr sanačního procesu jsme cca 60 cm od okraje domu vybetonovali chodník který společně s pískem a fólií pomáhá odvádět vodu od domu (stejnou službu zastane i zídka),. Na samotný štěrk buď nepoložíme nic, nebo zvolíme mobilní varianty – dlaždice, plechy atd. (musíme si totiž zachovat možnost jednoduchého odkrytí a úprav příkopu).
Podzim i začátek zimy představují pro majitele domů velice činorodé období, protože musí pečlivě zkontrolovat střechu – v zimě budete totiž mnohem raději v teple sledovat televizi s horkým čajem v ruce místo pobíhání venku a lamentování nad zničenou fasádou. Jak tedy důkladně připravit svou střechu na zimu?
Pokud nemáte tělesnou konstituci na šplhání a balancování na střeše, proveďte kontrolu alespoň očima – tašky nesmí být rozbité od krupobití a musí pevně držet na místě. Zkontrolujte také:
prostory kolem komínů
vikýře a střešní okna
klempířské prvky atd.
Nezapomeňte ani na podstřešní systémy – jakékoli problémy třeba v hydroizolační folii pod skládanou krytinou mohou způsobit sníh na půdě a kromě materiálních škod se vám také mohou rozbujet plísně. Neváhejte také skládanou krytinu namátkově rozkládat na více místech, tato hodinka práce navíc vám může ušetřit spoustu problémů.
Okapy je třeba zbavit listí, jehličí, šišek atd. (například zahradní lopatkou). Po vyčištění nalijte do okapu vodu a zkontrolujte, že skutečně odtéká. Kromě čištění samozřejmě hledejte v okapech díry, korozi nebo ztrouchnivělá místa.
Malá poškození můžete opravit trvale elastickým tmelem (klasický tvrdnoucí by vám rychle popraskal). Krátkodobým řešením (do jara) je překrytí problematického místa papírem, který natřete gumoasfaltem – funguje to podobně, jako když říznutí na prstu zakryjete náplastí.
Pokud vám okapy dosluhují, pouvažujte o plastových – lépe odolávají mrazu, nepraská jim nátěr a v neposlední řadě nejsou vůbec lákavé pro zloděje. Plastové okapy také seženete v mnoha barvách a jedinými nevýhodami je pak poněkud nižší životnost a větší náchylnost k mechanickému poškození (když na okapy něco spadne).
Jakékoli poškození musíte bezodkladně spravit ještě před první sněhovou nadílkou, jinak si koledujete o malér. Do odstraňování sněhu ze střech se raději nepouštějte sami (jde o náročnou práci, ke které potřebujete speciální vybavení) a raději nás kontaktujte.
Takzvané „Áčko” je typická verze střechy, která se vybaví i malým dětem. Je velmi rozšířená hlavně u chat a obecně venkovských domů a architekti ji zbožňují, protože sedlová střecha jim dává mnohem více prostoru pro seberealizaci.
U sedlové střechy máte na výběr z nepřeberného množství materiálů k pokrytí, které se děli do dvou kategorií. První jsou takzvané tvrdé materiály (pálené a betonové tašky, plechy atd.) a druhé jsou naopak měkké: (šindele z asfaltu, lepenka, došky, …).
Výhody sedlové střechy začínají už u jejího tvaru – nedrží na sobě vodu a sníh a zároveň je (v případě správné konstrukce) velmi prodyšná. Oceníte i její rychlé namontování a v neposlední řadě opět zmiňme, že na diskuze s architektem o jejím tvaru a celkovém provedením může padnout nejeden šálek kávy, než si konečně vyberete.
Existují samozřejmě i nevýhody; tou nejzřejmější je úbytek obytného prostoru a vznik podkroví (to je však záležitostí osobních preferencí, někdo může podkroví milovat). Připlatíte si také za dostatečné vytápění a kvůli sklonu až 45 stupňů ani údržba není žádný med.
V podstatě funguje jako poslední „patro” domu (nebo vrstva, chcete-li). I plochá střecha musí mít sklon alespoň 5 procent a rozhodně se neobejde bez precizní hydroizolace a zateplení. Na hydroizolaci se používají osvědčené materiály jako PVC či asfalt a nemusí vás ani trápit hrozba zatékání – technologie výrazně pokročila za posledních 40 let (od boomu plochých střech během masivní socialistické výstavby).
A jaké jsou výhody ploché střechy? Kromě evidentní absence podkroví je lákavá celková nižší cena provedení, jednodušší údržba a všestrannější použití – na ploché střeše si můžete užívat nádherný výhled s přáteli nebo si tam založit malou zahrádku.
I plochá střecha má samozřejmě svoje mouchy. Zmiňovaná údržba sice snazší je, ale musíte se jí věnovat mnohem častěji. Stále platí, že zatékání nehrozí – ovšem jen u precizně odvedené konstruktérské práce. A pokud už k nějakému problému dojde, na ploché střeše se bude mnohem hůře hledat a řešit.
Uklouzli jste u bazénu? Nebo nechcete riskovat zlomeniny u vylomenin dětí? Jedno z bezpečnostních opatření, která se vyplatí jsou jistě protiskluzové pásky. Pojďme se podívat, podle čeho vybírat a proč pořídit, či nepořídit.
Nejprve je třeba zvážit faktory, které budou výběr pásky ovlivňovat. Tady jsou dva nejdůležitější:
Nejprve si protiskluzové pásky roztřídime podle velikosti plochy, pro kterou je potřebujeme. Základním typem jsou jednoduché černé nebo bílé protiskluzové samolepky, které se prodávají v délce 5 m a šířce 25 mm (případně 18 m a 50 mm pro polep širších ploch).
Standardizované rozměry 18 m na délku a 50 mm na šířku jsou vlastní i druhému typu protiskluzových pásek, které se používají pro nerovné či vroubkované plochy – přilnavost na problematické povrchy zajišťuje speciální elastická vrstva na spodní straně.
Pásky můžeme také rozdělit podle prostředí, ve kterém je budeme používat:
hrubé
středně hrubé
jemné
Hrubé protiskluzové pásky využijete pro dlouhotrvající ochranu proti uklouznutí v extrémních podmínkách, kde se pásky hodně znečišťují nebo na ně prší (např. v zemědělství nebo na lodích).
Středně hrubé protiskluzové pásky se hodí na venkovní schodiště nebo dlážděné chodníky, které v zimě namrzají. Pozor, neinstalujte je např. kolem bazénů a jiných míst, kde se běžně chodí bez obuvi – je možné si o ně velmi snadno odřít nohy.
Jemné protiskluzové pásky aplikujte kolem zmiňovaných bazénů, v koupelnách nebo saunách. Tento typ pásků je uzpůsoben pouze pro lidskou nohu, proto např. pravidelné přejíždění autem drasticky sníží její životnost.
Až si zvolíte tu ideální protiskluzovou pásku, nezapomeňte před samotným pokládáním pečlivě vysušit a také odmastit povrch. Pokud (třeba i s naší pomocí) vyberete vhodný typ pásky, vydrží vám v průměru 10 až 15 let téměř nezávisle na přírodních podmínkách, kterým ji vystavíte.
V první řadě si pečlivě rozmyslete, jakou plochu máte k dispozici a co na ní chcete či potřebujete vměstnat. U příslušenství kromě vany, umyvadla či toalety nezapomínejte ani na:
Plánujete-li větší změny zahrnující jakékoli bourání zdí, budete potřebovat stavební povolení (ujasněte si, jestli ho zařizujete vy nebo stavební firma). Do plánování nákladů také zahrňte povinnou kontrolu statikem po dokončení rekonstrukce. Nemusíte utrácet velké peníze za 3D počítačové modely u koupelnových studií – starý dobrý čtverečkový papír s půdorysem koupelny vám často poskytne stejnou službu.
Při rekonstrukci koupelny zvládnete svépomocí jen drobné práce (např. obklady). Samotnou stavbu a zejména nové rozvody nechte na odbornících, protože například amatérské připojení vodovodních trubek může velmi jednoduše vést k jejich prasknutí a vytopení sousedů. Přístup k jednotlivým odpadům a instalacím navíc musí být schválen ve stavebním povolení a musí dodržovat stejná pravidla, jaká platí v celém domě.
Ujistěte se, že smlouva obsahuje:
Rekonstrukce koupelny sice bude probíhat ve vašem bytě, ale v domě nežijete sami – sousedi jistě ocení, když na domovní dveře či nástěnku vyvěsíte krátké upozornění s datem provádění úprav.
Neblokujte zbytečně výtah na desítky minut, suť vynášejte v zalepených igelitových pytlech a pokud budete potřebovat kontejner před domem na delší dobu, nezapomeňte zajít na obecní úřad, vyhradit si pro něj místo na chodníku a řádně ho zaplatit.
Rekonstrukce koupelny je vpravdě zakázková činnost, která může stát 150 tisíc nebo i milion korun. Cena se odvíjí hlavně od nakupovaného vybavení a rozsahu stavebních prací. Naši odborníci vám rádi pomohou najít tu správnou koupelnu a zrealizovat ji za rozumné peníze.
