Protipožární nátěry jsou anorganické materiály, které při požáru vytvoří silnou krustu efektivně bránící šíření ohně. Mezi hlavní požadované vlastnosti patří co největší objem ochranné vrstvy, mechanická pevnost (nesmí ji rozfoukat silné závany vzduchu během požáru) nebo přilnavost – aby nátěr nezačal vlivem vysokých teplot stékat.
Rozeznáváme tři základní druhy nátěrů:
zábranové,
zpěnitelné,
sublimující.
Fungují na principu prevence – neumožňují plameni přístup k hořlavému materiálu a chrání povrch proti vznícení. Zábranové nátěry neizolují teplo a když už požár vypukne, mají jen omezený efekt (brání v přístupu kyslíku k plameni). Hlavní využití je na dřevo, izolaci, potrubí a kabeláže. Zejména u kabeláže si dávejte pozor – nátěr totiž musí držet i při vysokých teplotách, být lehce odstranitelný a musí naprosto postrádat tepelnou izolaci, aby nepřivedl kabely ke zkratu.
Odborníci ho nazývají „intumescentní”. Horko u nich způsobí chemickou reakci, v jejímž důsledku z povrchu nátěru vybublá pěna a oheň účinně zadusí. Jednotlivé nátěry se liší strukturou pěny a výškou vypěnění, tomu také odpovídají dost zásadní rozdíly v ceně.
Při jejich aplikaci dávejte pečlivý pozor na to, aby nad vrstvou nátěru bylo místo pro vypěnění – nemůžete je tedy použít např. u uzavřených sádrokartonových příček. Hlavní použití je u ocelových nosných konstrukcí a opět na dřevo a rozvody.
V domácnosti je vůbec nevyužijete a uvádíme je pouze do počtu – tyto protipožární nátěry jsou extrémně drahé a uplatňují se zejména u průmyslových konstrukcí v těžce dostupných místech, kde nesmí dojít k selhání ani nutnosti renovace (typicky například ve vesmíru).
Budete–li natírat dřevo, nebudete vůbec řešit vrstvy a místo toho necháte nátěr pro větší efektivitu částečně vsáknout. Naopak u kovů musí být vrstvy nanášeny se 100% přesností, jinak může dojít k selhání. Protipožární nátěry musí být také kompatibilní se všemi ostatními, které chcete nanášet – ať už antikorozní, estetické nebo další.
